Každý kdo se trochu zajímá o astronomii již ví co se na jasné obloze po setmění objeví. Pro ně tato pasáž tedy určená není, protože vše co je zajímá již znají z mnoha dostupných publikací. Toto povídání se vztahuje k objektům zachyceným na snímcích umístěných na těchto stránkách a slouží pouze k zorientování se v dané problematice. Je tedy určeno především těm, kteří jsou pouze náhodnými návštěvníky a astrofotografie je zajímá spíše z důvodu seznámení se s něčím novým, něčím čím se v běžném životě příliš nesetkají.

Jsou základními stavebními kameny ve vesmíru, zářící vlastním světlem a poskytující zázemí tělesům v jeho soustavě obsaženým. Těmito podřazenými tělesy jsou všechny planety s jejich měsíci a další drobná tělesa, jako asteroidy a komety. Zářivost hvězd je vyjádřena tzv. magnitudou (absolutní hvězdná velikost), která má pro pozorování pouhým okem limit kolem 6 mag. Jejich svítivost je samozřejmě závislá na jejich velikosti, typu a vzdálenosti. Ve snímcích jsou hvězdy různě zabarvené, od modré po červenou. To je dáno jejich teplotou a velikostí, což svědčí o stavu jejich života v tabulce zvané HRD. V této tabulce je však většina hvězd v určité hlavní posloupnosti, kde se shromaždují všechny hvězdy v základním stádiu vývoje. Hvězdy mimo tuto posloupnost jsou ve fázi svého zániku. Většina hvězd se nepohybuje vesmírem osamoceně, ale ve dvojicích nebo i více násobných společenstvích.

Jsou přímo navazující kategorií mezi objekty a jsou také nejčastěji vyhledávané objektivy dalekohledů, především pro jejich plošnou jasnost. Mě se osobně zamlouvají více při vizuálním pozorování než na fotografiích, i když je to samozřejmě odvislé od použitého vybavení a zpracování. Vycházím však ze svých fotografií, na nichž může být hvězdokupám připsána k dobru pouze jejich barevnost, která v okuláru patrná není. Můžeme je rozdělit na dva typy podle druhu, ale také podle jejich stáří, výsledek je však v obou případech stejný.

Otevřené hvězdokupy jsou poměrně mladé nepravidelně uspořádané útvary a jsou většinou s počty ve stovkách až tisících členů. Obvykle jsou doprovázeny zbytkovou mlhovinou (viz. mlhoviny).

Kulové hvězdokupy zase představují starou strukturu s kulovitým tvarem a největší hustotou hvězd směrem k jejímu centru. Obsahují statisíce až milióny členů. Zde jsou soustředěny převážně jenom staré téměř vyhořelé hvězdy.

Jsou úzce spjaty s tvorbou a zánikem hvězd. V těch nejhustších partiích se totiž při vysoké teplotě a rotaci formují celé hvězdné soustavy (včetně jejich planet a dalších drobných těles). Proto také v okolí mladých otevřených hvězdokup bývá zbytková mlhovina. Tyto mezihvězdná oblaka prachu a plynu jsou vesměs tvořena vodíkem a héliem. Třídíme je do tří skupin. Jasné emisní, reflexní a temné. Emisní září vlastním do červena zabarveným světlem emitovaným díky vysoké teplotě oblaku. Reflexní, září také, ale odraženým světlem modré barvy od nepříliš vzdálených hvězd. Nejrozšířenější jsou však Temné mlhoviny, které nezáří a proto jsou na temné obloze těžko spatřitelné. Nejlépe je najdeme v jasném poli hvězd Mléčné dráhy, nebo jako zakrývající temné pásy v rovinách galaxií. Všechny hvězdy svůj konec zastírají hávem své odvržené obálky, která zpečeťuje jejich konec. Tento obal je odhozená na chemické prvky velmi bohatá mlhovina. Podle velikosti (potažmo hmotnosti) zanikající hvězdy se určí i její pozůstatek. U menších a středních hvězd (jako třeba Slunce) je to takzvaná  Planetární mlhovina a u velkých až obřích hvězd Supernova.

Jsou podobně jako hvězdokupy sdružením hvězd, ovšem do velmi velkých soustav s různými strukturami. Mohou obsahovat stamiliony až stamiliardy hvězd. Jejich tvar velikost a rozložení hmoty určuje jejich stáří a potažmo i vývoj. Jejich hlavní třídění které vytvořil E. Hubble je toto: E0 – E7 Eliptické galaxie, S – Spirální, SB – Spirální s příčkou. Spirální se dále dělí na a, b, c, podle rozvinutí spirálních ramen. Podobně je tomu i u spirálních s příčkou. Poslední kategorií jsou nepravidelné galaxie, což mohou být mladé nevyvinuté galaxie nebo interagující galaxie ze srážek. Podobně jako hvězdy, mají i galaxie tendenci se vzájemnou gravitací sdružovat do společenstev. I naše Galaxie (Mléčná dráha) je jeden z velkých členů Místní skupiny která čítá asi 30 galaxií. Velké množství takových galaxií na malé ploše, čítajících sta až tisíce členů je označováno kupou. Tyto kupy jsou soustředěny do takzvané vláknové struktury vesmíru a v místech jejich protnutí vznikají nadkupy galaxií. Ty potom mohou obsahovat až desítky tisíc galaxií.