Zde budu uvádět vždy jen ty nejdůležitější postřehy, nápady, drobné rady, které se mohou občas hodit. Neuvádím vše dopodrobna proto, že již existuje řada velice kvalitních stránek věnovaných právě této problematice. Bude to tedy taková všehochuť, bez daného řádu. Nehodlám se ani s žádným problémem dalekosáhle rozepisovat, protože by to pro příjemce takové informace nemuselo být adekvátně přínosné. Pro začátek bude tedy těch příspěvků jenom pár, ale věřím že zde nebudou nadarmo.

 

 

·     Hned úvodní příspěvek může připadat jako samozřejmost, ale z vlastní zkušenosti vím, že to tak zdaleka není. Platí především pro ty co se zabývají pouze astofotografií. Vřele doporučuji si před výjezdem vše pořádně zkontrolovat, zda mi něco neschází. Obvykle totiž takový výjezd velice rychle končí. Nejlepší je mít doma všechny věci na určitém místě vždy pohromadě připravené. Nabyté akumulátory jsou samozřejmostí.

·        Občas mívám dotazy na kvalitu kresby objektivu Canon EF 200mm f2,8. Před jeho zakoupením jsem si prohlédl mnoho zahraničních stránek věnovaných astrofotografiím právě tímto objektivem. Porovnával jsem i záznamovou techniku a dospěl jsme k názoru, že bude jistě dostatečně kvalitní i pro mě. Dnes mohu potvrdit, že jeho kresba je opravdu perfektní. Může se však stát (můj případ), že jej nebude nožné přesně zaostřit v celém poli CMOS senzoru. Objektiv však nebylo možné vyreklamovat, protože servisní středisko CANON v Německu neidentifikovalo popisovanou závadu. Z toho plyne jediná rada, před zaplacením odzkoušet přímo fotografii noční oblohy. Každý kus je totiž jiný a my potřebujeme ten nejlepší.

·        Fotografování pomocí filtrů zařazených před objektivy, lze i pomocí redukcí vlastní výroby, třeba z tvrdého papíru nebo nejlépe z víčka s vhodným průměrem z měkkého PVC. Základní UV-IR je u modifikovaného fotoaparátu nezbytnost. Nejlepší řešení je však vložit filtr přímo do těla fotoaparátu. Na trhu již takové nabídky existují, týkají se však pouze CANON DLSR zrcadlovek.

·        Pozor na barevné podání. Základem je přesné vyvážení bílé v aparátu. To se provádí za slunečného dne ve stínu vyfotografováním bílého papíru. Dále při převádění snímků do tiffu, nepoužívat Adobe Camera Raw, protože ten zásadně mění barevné podání, jak pozadí tak objektů a hvězd. Nejpřesnějším je program SubRaw, který zachovává všechny úrovně surových dat. Ve Photoshopu se postupuje již jak popisuje MMys zde.

·        Dalším problémem je nepřesné a nesouměrné zaostření pomocí autofokusu. Ten je samozřejmě snadno použitelný na jasných hvězdách nebo planetách, ale snadnost a pohotovost takového auto zaostření je zaplacena jeho vrtkavou kvalitou. Pokud tedy chcete dělat jenom kvalitní astrofotografie, tak bude nezbytné naučit se precizní manuální zaostření. To je sice poměrně náročné, ale i když zabere více času, zaručí spolehlivý výsledek. Je zapotřebí trochu manuální zručnosti a objektivní úsudek uživatele při zpětné kontrole ostrosti na displeji aparátu. Jinými slovy, je potřeba si vrýt vzhled ostrých hvězd na displeji do paměti. Doporučuji při zaostřování objektiv co nejvíce odclonit, aby se zkrátily potřebné časy. Na hrubé zaostření potom stačí několik sekund maximálně desítky. Potom se nastaví již odpovídající clona a zamýšlené časy. A s každou další expozicí jemně doostřovat.

·       Co se množství expozic pro vysoce kvalitní astrofotografii týká, se dá hlavně říci, že je to alchymie. Není však potřeba z toho dělat vědu a já se osobně řídím následujícím vztahem, který se dá libovolně domýšlet, podle vlastních požadavků. Základem je, že se počítá s použitím astronomicky upravených DSLR zrcadlovek, nezávisle na stavu oblohy. Dále se počítá s délkou expozice 5 min a průměrnou clonou f/4-5 a s citlivostí 800 - 1600 ASA. Pro CCD potom platí nepatrně jiná pravidla.

      1) Při fotografování jasných, vlastníma očima dobře pozorovatelných objektů, jako jsou některé mlhoviny a galaxie, kulové a otevřené hvězdokupy a nejjasnější části mléčné dráhy, je dostačující použít 10 - 20 expozic. Při zařazení některého DSO filtru 15 - 25 expozic.

      2) V případě fotografování objektů vlastním zrakem ještě detekovatelných je zapotřebí nacvakat 20 - 40 expozic, s filtry 25 - 50 expozic.

      3) U mnoha již nepozorovatelných objektů platí stejný vztah jako u bodu 2, jenom se berou v úvahu horní hodnoty počtu expozic, nebo raději ještě více. Ty nejslabší objekty, nemusejí být v ČR ani zaznamenatelné vzhledem k možnostem zdejší oblohy a limitům DSLR. Existují však noci s brilantními podmínkami kdy stojí za úvahu se do takového objektu pustit. Zde však nemá smysl jít pod 60 - 100 expozic.

·       Existuje mnoho druhů záznamové techniky, ale přesto jsou u nás pro astrofoto nejčastěji používané DSLR zrcadlovky Canon. Především pro jejich cenu a možnost ukládání do surového formátu RAW. Nabízí se však i velká výhoda jeho úpravy, pro získání dat v blokované části spektra. Upravit, nebo ponechat? Fotografovat se dá i neupraveným EOSem, ale v případě mlhovin to vyžaduje používání určitých filtrů a také hodně drastické zpracování. U ostatních objektů, kterých ale není málo se nic nemění. Na druhou stranu upravený ukáže mnohem více slabých partií mlhovin, které nemůže neupravený zachytit. I digitální zpracování v PS je daleko méně náročné. Pokud nezbytně potřebuji fotografovat i s kvalitním přístrojem ve dne, tak jsou dvě možnosti, buď dva fotoaparáty, nebo zvolit již pro astrofoto přizpůsobený EOS 20Da. Obě jsou však poměrně finančně nákladné, ale volba je na každém z nás.

·        Volba v otázce pointované a nepointované astrofotografie je sice jednoznačná, ale neznamená, že se nedá nepointovaná použít. U krátkoohniskových objektivů je to běžná záležitost. Dá se však použít i u větších dalekohledů? To závisí na jeho typu, velikosti, světelnosti a na použité montáži a její periodické chybě. Periodická chyba se v převodech vždy projevuje v určitých nerovnoměrně rozložených intervalech, takže se dá říci, že montáž je naváděna po jistou dobu celkem přesně. Vtip je v tom se do této relativně krátké doby trefit s vlastní expozicí. Ta však musí být natolik dlouhá aby při nejvyšší možné citlivosti snímače zachytila dostačující množství detailů. Z vlastní zkušenosti vím, že při f/5 a ISO 1600 je to cca 1,5 – 2min pro Newtona 200/1000mm na montáži EQ6. U takto krátkých expozic se však bude muset počítat s náročnějším zpracováním a s mnohem větším množstvím expozic, aby se docílilo vysokého odstupu signálu od šumu při samotném zpracování. Musí se také počítat i se znehodnocenými expozicemi. Závěrem se dá říci, že hledisek na nichž u takové fotografie záleží je tolik, že bez jejich pečlivého zvážení se nedá zakoupit vybavení jen tak na blint a domnívat se při tom, že bude tento komentář spolehlivě použitelný.

 

 

 

Příspěvky na této stránce vycházejí z vlastních momentálních zkušeností a názorů a proto je možné, že se mohou časem změnit nebo je třeba nahradí jiné :-).