·
Hned
úvodní příspěvek může připadat jako samozřejmost, ale z vlastní zkušenosti
vím, že to tak zdaleka není. Platí především pro ty co se zabývají pouze
astofotografií. Vřele doporučuji si před výjezdem vše pořádně zkontrolovat, zda mi něco neschází. Obvykle totiž takový
výjezd velice rychle končí. Nejlepší je mít doma všechny věci na určitém
místě vždy pohromadě připravené. Nabyté akumulátory jsou samozřejmostí.
·
Občas mívám dotazy na
kvalitu kresby objektivu Canon EF 200mm f2,8. Před jeho zakoupením jsem si
prohlédl mnoho zahraničních stránek věnovaných astrofotografiím právě
tímto objektivem. Porovnával jsem i záznamovou techniku a dospěl jsme
k názoru, že bude jistě dostatečně kvalitní i pro mě. Dnes mohu
potvrdit, že jeho kresba je opravdu perfektní. Může se však stát (můj
případ), že jej nebude nožné přesně zaostřit v celém poli CMOS senzoru.
Objektiv však nebylo možné vyreklamovat,
protože servisní středisko CANON v Německu neidentifikovalo popisovanou
závadu. Z toho plyne jediná rada, před zaplacením odzkoušet přímo
fotografii noční oblohy. Každý kus je totiž jiný a my potřebujeme ten
nejlepší.
·
Fotografování pomocí
filtrů zařazených před objektivy, lze i pomocí redukcí vlastní výroby,
třeba z tvrdého papíru nebo nejlépe z víčka s vhodným průměrem z měkkého
PVC. Základní UV-IR je u modifikovaného fotoaparátu nezbytnost. Nejlepší
řešení je však vložit filtr přímo do těla fotoaparátu. Na trhu již takové
nabídky existují, týkají se však pouze CANON DLSR zrcadlovek.
·
Pozor na barevné podání. Základem je přesné vyvážení bílé v aparátu. To se
provádí za slunečného dne ve stínu vyfotografováním bílého papíru. Dále
při převádění snímků do tiffu, nepoužívat Adobe Camera Raw, protože ten
zásadně mění barevné podání, jak pozadí tak objektů a hvězd. Nejpřesnějším
je program SubRaw, který zachovává všechny úrovně surových dat. Ve
Photoshopu se postupuje již jak popisuje MMys
zde.
·
Dalším problémem je
nepřesné a nesouměrné zaostření pomocí autofokusu. Ten je
samozřejmě snadno použitelný na jasných hvězdách nebo planetách, ale
snadnost a pohotovost takového auto zaostření je zaplacena jeho vrtkavou
kvalitou. Pokud tedy chcete dělat jenom kvalitní astrofotografie, tak bude
nezbytné naučit se precizní manuální zaostření. To je sice poměrně náročné,
ale i když zabere více času, zaručí spolehlivý výsledek.
Je zapotřebí trochu
manuální zručnosti a objektivní úsudek uživatele při zpětné kontrole
ostrosti na displeji aparátu. Jinými slovy, je potřeba si vrýt vzhled
ostrých hvězd na displeji do paměti. Doporučuji při zaostřování objektiv
co nejvíce odclonit, aby se zkrátily potřebné časy. Na hrubé zaostření
potom stačí několik sekund maximálně desítky. Potom se nastaví již
odpovídající clona a zamýšlené časy. A s každou další expozicí jemně
doostřovat.
· Co
se množství expozic pro vysoce kvalitní astrofotografii týká, se dá
hlavně říci, že je to
alchymie. Není však potřeba z toho dělat vědu a já se osobně řídím
následujícím vztahem, který se dá libovolně domýšlet, podle vlastních
požadavků. Základem je, že se počítá s použitím astronomicky upravených
DSLR zrcadlovek, nezávisle na stavu oblohy. Dále se počítá s délkou
expozice 5 min a průměrnou clonou f/4-5 a s citlivostí 800 - 1600 ASA. Pro
CCD potom platí nepatrně jiná pravidla.
1) Při fotografování jasných, vlastníma očima dobře pozorovatelných
objektů, jako jsou některé mlhoviny a galaxie, kulové a otevřené
hvězdokupy a nejjasnější části mléčné dráhy, je dostačující použít 10 - 20
expozic. Při zařazení některého DSO filtru 15 - 25 expozic.
2) V případě fotografování objektů vlastním zrakem ještě detekovatelných
je zapotřebí nacvakat 20 - 40 expozic, s filtry 25 - 50 expozic.
3) U mnoha již nepozorovatelných objektů platí stejný vztah jako u bodu 2,
jenom se berou v úvahu horní hodnoty počtu expozic, nebo raději ještě
více. Ty nejslabší objekty, nemusejí být v ČR ani zaznamenatelné vzhledem
k možnostem zdejší oblohy a limitům DSLR. Existují však noci s brilantními
podmínkami kdy stojí za úvahu se do takového objektu pustit. Zde však nemá
smysl jít pod 60 - 100 expozic.
· Existuje
mnoho druhů záznamové techniky, ale přesto jsou u nás pro astrofoto
nejčastěji používané DSLR zrcadlovky Canon. Především pro jejich cenu a
možnost ukládání do surového formátu RAW. Nabízí se však i velká výhoda
jeho úpravy, pro získání dat v blokované části spektra. Upravit, nebo
ponechat? Fotografovat se dá i neupraveným EOSem, ale v případě mlhovin to
vyžaduje používání určitých filtrů a také hodně drastické zpracování. U
ostatních objektů, kterých ale není málo se nic nemění. Na druhou stranu
upravený ukáže mnohem více slabých partií mlhovin, které nemůže neupravený
zachytit. I digitální zpracování v PS je daleko méně náročné. Pokud
nezbytně potřebuji fotografovat i s kvalitním přístrojem ve dne, tak jsou
dvě možnosti, buď dva fotoaparáty, nebo zvolit již pro astrofoto
přizpůsobený EOS 20Da. Obě jsou však poměrně finančně nákladné, ale volba
je na každém z nás.
·
Volba v otázce pointované a nepointované
astrofotografie je sice jednoznačná, ale neznamená, že se nedá
nepointovaná použít. U krátkoohniskových objektivů je to běžná záležitost.
Dá se však použít i u větších dalekohledů? To závisí na jeho typu,
velikosti, světelnosti a na použité montáži a její periodické chybě.
Periodická chyba se v převodech vždy projevuje v určitých nerovnoměrně
rozložených intervalech, takže se dá říci, že montáž je naváděna po jistou
dobu celkem přesně. Vtip je v tom se do této relativně krátké doby trefit
s vlastní expozicí. Ta však musí být natolik dlouhá aby při nejvyšší možné
citlivosti snímače zachytila dostačující množství detailů. Z vlastní
zkušenosti vím, že při f/5 a ISO 1600 je to cca 1,5 – 2min pro Newtona
200/1000mm na montáži EQ6. U takto krátkých expozic se však bude muset
počítat s náročnějším zpracováním a s mnohem větším množstvím expozic, aby
se docílilo vysokého odstupu signálu od šumu při samotném zpracování. Musí
se také počítat i se znehodnocenými expozicemi. Závěrem se dá říci, že
hledisek na nichž u takové fotografie záleží je tolik, že bez jejich
pečlivého zvážení se nedá zakoupit vybavení jen tak na blint a domnívat se
při tom, že bude tento komentář spolehlivě použitelný.
|